Michal Kačmařík

Po delší odmlce přikládám krátké vyprávění o našem třetím dovolenkovém týdnu. Ten jsme se rozhodli strávit v Julských Alpách, tedy pod notoricky známým Triglavem. Zamlouvala se nám kombinace vysokých hor s dostatkem prostoru pro výlety pod nimi, výborné podmínky pro koupání a dle průvodce celá řada menších lezeckých oblastí. Obecně mi subjektivně připadá, že Slovinsko vyjma právě Julských Alp by si zasloužilo mnohem více turistické pozornosti, než je mu dopřáváno. Ale dosti možná je jen dobře, že je tomu právě tak.

Pro ubytování jsme zvolili parádní apartmán v Bohinjské Bistrici (https://www.airbnb.cz/rooms/13665469?location=bohinjska%20bistrica&s=EiD4FWn8), který mohu jen doporučit. Za velmi rozumné peníze, které se od ceny nedalekého kempu moc neliší, dostanete obří apartmán s kompletním vybavením, přímo v centru dění.

Co jsme za ten týden ve stručnosti zvládli:

  • okoupat si dupy v Bohinjském jezeru (hodněkrát),
  • navštívit náhorní planinu Pokljuka,
  • na střídačku se ženou vyběhnout na Viševnik – hodně snadno přístupná 2000ka s krásnými výhledy na hlavní vrcholy včetně Triglavu; ačkoliv průvodce http://www.slovenia-trips.com/eng/hiking-mountaineering/trip/862/Visevnik uvádí čas nahoru 2.5 hodiny, tak pokud jste aspoň trochu zvyklí chodit do kopce, nezabere vám výšlap od velkého parkoviště v Rudno Polje (neplacené) na vrchol o moc více než 1.5 hodiny. Je to výlet tak na půl dne, dá se však snadno pokračovat dále. Sám jsem nahoru vyrážel až kolem třetí odpoledne a vrcholové partie měl skoro jen pro sebe samého,
  • okoupat si dupy v Bledském jezeru (jednou, stačilo),
  • vyběhnout na vyhlídky Ojstrica a Mala Osojnica nad jezerem Bled (http://www.bled.si/en/what-to-see/natural-sights/hills-around-the-lake/Presentation), ze kterých je focena velká část „katalogových“ fotek Bledu,
  • vyštrachat se na super vyhlídku Galetovec (http://www.bohinjskabela.si/en/attractions/galetovec), kde cestou nahoru procházíte přímo přes pozemek salaše chovatele dobytka. Akorát jsme měli ten den vše pod námi těžce v oparu, tudíž foto nepřikládám (za dobré viditelnosti to ale musí být perfektní),
  • žena s kožichem proběhla hřebenovku, kdy vyrážela z Bohinjske Bistrice nahoru na Črni prst a dále přes Veliki Raskovec a Rodicu, za kterou scházela dolů k Bohinjskému jezeru. Cca 25 km a přes 1 600 m převýšení s odměnou v podobě vzdáleného setkání s medvědem, překrásných výhledů a minima lidí,
  • něco polézt, viz dále.

Z čeho jsme úplně nadšení nebyli:

  • množství lidí: jasně, že jsme čekali, že to tady bude o prázdninách narvané, ale obří autobusy vozící turisty z Asie, Izraele atd. byly trochu „nad očekávání“. Kemp v Bistrici praskal ve švech, každý den evidentně odmítali další lidi. Na druhou stranu pokud si za cíl vyberete něco méně profláklého, máte slušnou šanci, že lidí bude poskrovnu. Nebo si nesmíte vybrat hlavní prázdninovou sezónu.
  • snaha vyždímat z peněženek turistů maximum: ceny některých služeb byly opravdu neadekvátní standardnímu Slovinsku. Projevovalo se to prakticky na všem, nejpatrněji asi na parkovném. Chápu, že místa je málo, a obce potřebují peníze do svého rozpočtu, ale například v okolí jezera Bohinj stálo parkovné 1.5 Eur na hodinu a na většině parkovišť nemělo žádný strop = platili jste za každou započatou hodinu. Z lezeckého průvodce jsem věděl, že těsně na začátku vesnice Ribčev Laz ležící u tohoto jezera je velké parkoviště, které je bezplatné – stačilo pak jen dojít cca 500 m a byli jste u jezera. Druhý den po našem příjezdu jsem tam parkoval, třetí den byl vjezd přelepen páskou, čtvrtý zastavěn na rychlo postaveným plotem. A bylo hotovo – vjezd na obrovskou prázdnou nezpevněnou plochu byl zatarasen a problém s neplacením parkovného vyřešen.
  • kvalita lezení: v minulosti jsme primárně za lezením byli ve Slovinsku několikrát a navštívili notoricky známé oblasti (Mišja Peč, Osp, Črni Kal a úžasný Kotečnik). Podle knižního průvodce jsem tušil, že to v Julkách až taková pecka nebude, ale po týdnu na perfektní rakouské žule v úžasném prostředí, byl ten pád dolů značný. Hlavním problémem bylo vybrat něco, kde bychom byli v pohodě s našimi malými dětmi a měli co lézt aniž by na nás pražilo letní slunce. Nakonec jsem během prvních tří dní obrazil několik potenciálně vhodných sektorů a většinu z nich zavrhl (včetně Bohinskej Belej, která je v průvodci vyzdvihována jako jedno z toho nejlepšího, co celé Slovinsko nabízí a reálně je to jen větší a oklouzanější Dallas u Štramberku). Abych ale jen nešířil negativní emoce – dobře jsme si zalezli hned u jezera Bohinj v oblasti Bohinj – Bellevue, některé cesty se mi opravdu líbily a velmi dobře pohledově vypadala oblast Bodešče. Tu jsme ale měli možnost posoudit jen vizuálně.

Celkově shrnuto se do Julských Alp ještě určitě někdy vrátíme, ale bude to až s výrazně odrostlejšími dětmi či bez nich. Primárně za vyššími lokalitami pohoří, tedy do samotných hor. A ideálně asi ne v červenci a srpnu.

Kategorie: Evropa, Portrét

Prostor pro komentář